historie

Historie města Chýnov 

    Dnešní město Chýnov leží na okraji původního rozsáhlého hvozdu, který odděloval Čechy od Moravy. Podle dochovaných záznamů se můžeme dozvědět, že Chýnov byl jedním z nejdéle a trvale osídlených míst Čech a již v dávných dobách významným střediskem obchodu a současně obchodní křižovatkou pro kupce. Podle nejstarších zmínek v Kosmově Kronice České z roku 981, byl hrad Chýnov pomezním hradem Slavníkovců. Na návrší, kde dnes stojí kostel s farou, bývalo staroslovanské obětiště boha Triglava a pohřebiště.

    První písemnou zmínku o Chýnově najdeme tedy již v Kosmově kronice při popisu panství Slavníkova, kde uvádí Chýnov s Doudleby a Netolicemi jako pomezní hrady. Hradiště stálo na tzv. ostrohu v místech dnešního zámku a bylo ze tří stran chráněno potokem, který vytvářel těžko zdolatelné močály.

    První kostel, který byl postaven před rokem 995, byl románský a světil ho pravděpodobně Vojtěch Slavníkovec, druhý biskup pražský. Z tohoto kostela se do dnešních dnů ale bohužel nic nezachovalo. Koncem 10. století, po vyvraždění Slavníkovců, se dostal hrad, ke kterému patřilo velké území, tzv. župa Chýnovská, do vlastnictví tehdy vládnoucího rodu Přemyslovců.

    Roku 1250 král Václav I. prodal toto území pražskému biskupovi a v majetku pražských biskupů byl Chýnov až do husitských válek. A právě za prvního pražského arcibiskupa, došlo ke stržení románského kostelíka a stavbě většího kostela ve stylu gotickém, který postavil Arnošt z Pardubic.  

    Roku 1413 přechází majetek z rukou arcibiskupů na šlechtu a tohoto roku zastavil pražský arcibiskup Konrád z Vechty tvrz a panství za 800 kop grošů Hanušovi z Ronova. Po něm jej vlastnili Češtičtí a od roku 1457 jej měli v držení Malovcové.

    Husitská doba jistě silně pozměnila osudy celého Chýnovska a zvláště jeho obyvatel. Možná právě proto myšlenky, které byly hlásány v nedalekém Táboře způsobily, že mezi prvními obyvateli a snad i zakladateli tohoto města nacházíme i příchozí z Chýnova. Ve druhé polovině 15. století tedy získali Chýnov Malovci z Malovic, kteří se potom také psali z Chýnova. Obnovili hrad a jejich nejvýznamnějším počinem bylo přizvání slavného rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan ke stavbě vodovodu.Voda se přiváděla otevřenou strouhou ze vzdálenosti více než dvou kilometrů do Návozského rybníka a odtud rourami do městských kašen.

    Jan Malovec nejen pozval do Chýnova slavného rybníkáře Jana Krčína z Jelčan, aby mu postavil vodovod ale také roku 1581 nechal vybudovat pivovar. Chýnovské pivo bylo vyhlášené široko daleko pro svoji vynikající chuť a říz, čemuž vděčilo místnímu zdroji vody, která byla získávána z vápencových jeskyní. Místní pivo se zde vařilo a samotný pivovar fungoval přibližně až do roku 1950. Dnes je bohužel tato stavba ve velmi špatném stavu a nádherné několikapatrové obrovské sklepy chátrají.

    Později Malovcové přišli o chýnovský majetek v rámci trestů za bělohorské povstání. Královská komora pak prodala Chýnov za 80.000 kop grošů Janu Oldřichu z Eggenbergu. Po smrti poslední Ernestiny z Eggenbergu, rozené Swarzenberkové, připadl Chýnov v roce 1719 tomuto knížecímu rodu.  Příslušníci tohoto rodu zároveň byli posledními feudálními pány Chýnova.

    Schwarzenberkové vystavěli z Maloveckého hradu roku 1729 barokní zámek. V dnešní době slouží zámek bohulibému účelu jako domov důchodců.  Nedaleko zámku, v dominantní poloze na náměstí se nad celým městem tyčí barokní kostel Nejsvětější Trojice z let 1667-1670, ale věž je až z roku 1727. 

    Od nepaměti měl Chýnov též právo trestní a hrdelní. Šibenice stávala na vrchu Oboře a roku 1708 byla vystavěna v místech, kde se dnes říká Na spravedlnosti a až do roku 1761 se zde popravovalo.  V únoru roku 1833 postihl Chýnov velký požár, kterému padlo za oběť více jak 13 domů a zhruba stejný počet stodol a jiných hospodářských stavení a dokonce i radnice.

    Rok  1883 byl rokem velké výstavby silnice od Tábora přes Chýnov až do Pacova. O padesát let později pak byla vystavěna i železnice. Kvůli členitému terénu museli dělníci postavit v okolí několik kamenných mostů, z nichž jeden z největších se nachází právě nedaleko nádraží. Výstavba silniční komunikace a železnice značně zjednodušila jednak přepravu osob, tak i přepravu produktů, které vyráběla místní vápenka, jejíž kvalitní výrobky byly velmi dobře známé a ceněné. 

    Co se týče rozvoje průmyslu, tak zde byl vystavěn velký závod na výrobu dekoračních a nábytkových látek a škrobárna, kterou nalezneme také nedaleko nádraží. 

    Císař František Josef I. povýšil Chýnov na město v roce 1903 a udělil mu také jeho unikátní znak, který navrhl prof. August Sedláček. Chýnov byl městem nepřetržitě až do roku 1951, kdy mu byl titul města odebrán. Opět mu byl navrácen roku 1994 a od tohoto roku je Chýnov opět  městem.

   Osobnosti města Chýnova ...  

     V rámci tohoto oddílu bychom se měli také krátce zmínit o široké veřejnosti nejznámějších chýnovských osobnostech, které se v tomto místě narodili, žili, působí či působili.

     V Chýnově se narodil 6. listopadu 1872 sochař, grafik, architekt, symbolista, mystik, křesťan i orientalista František Bílek, který zde 13. října 1941 i zemřel a je pohřben na zdejším hřbitově. František Bílek byl člověk velice věřící, avšak rozešel se s Katolickou církví a v roce 1920 vstoupil do tehdejší Církve československé. Tato církev ho považovala za svého oficiálního umělce.

     V Chýnově zemřel v domově důchodců 27. ledna 1969 biolog, profesor, hermetik a herpetolog Rafael Maria Boušek, který je pohřben v Klokotech.

     V Chýnově se narodil 20. září v roce 1949 senátor Parlamentu České republiky Mgr. Pavel Eybert, který zde žije a již po několik let vykonává úřad starosty.

   CHÝNOVSKÉ pověsti   ...

    Na nádvoří zdejšího zámku najdeme kamenný stůl o kterém se povídá legenda, že u něj jedl Jan Žižka. Údajně chtěl Žižka napadnout zdejší zámek, tehdy ještě gotický hrad, ale nakonec se jej rozhodl ušetřil. Prý to bylo proto, že ve zdejším kláštěře byla řeholnicí jeho sestra.

    Legend o zámku je vícero. Jedna z nich je dokonce o bitvě na Bílé hoře. Povídá se, že před touto bitvou byla vidět krev na zdech chýnovského zámku. Jaroslav Wimmer ve své knize o zdejších pověstech o této legendě přímo píše (cituji): "O zvláštním, nevysvětlitelném jevu vypráví pověst z doby pobělohorské. Podle ní se krátce před nešťastnou bitvou na Bílé hoře začaly zdi chýnovského zámku potit krví. Podle očitých svědků krev kapala i z nábytku, ze stolů a židlí. Podobný jev se pak už nikdy neopakoval."